Kterou metodu ocenění zvolit? Výhody a nevýhody dvou nejčastějších přístupů

Kterou metodu ocenění zvolit? Výhody a nevýhody dvou nejčastějších přístupů

Dříve či později se každý vlastník podniku setká se stejnou otázkou: Potřebuji ocenění – a pokud ano, jakým způsobem ho provést?
V našem předchozím článku jsme se věnovali otázce proč. Nyní se zaměříme na jak – konkrétně na dvě nejčastěji používané metody oceňování malých a středně velkých podniků.

Dva běžné přístupy představují metoda diskontovaných peněžních toků (DCF) a oceňování na základě násobků. Zde je stručný přehled obou metod, který vám pomůže rozhodnout, která je pro vaši situaci vhodnější.

1. Diskontované peněžní toky (DCF): nejlepší, když je budoucnost předvídatelná
   Metoda DCF odhaduje budoucí schopnost společnosti generovat peněžní toky – obvykle v horizontu 4 až 7 let – a následně počítá jejich současnou hodnotu pomocí vhodné diskontní sazby. Toto období se nazývá explicitní.
   Model dále zahrnuje projekci období po něm – obvykle se předpokládá stabilní, mírný růst. Tato projekce se označuje jako terminální hodnota. Součet současné hodnoty budoucích peněžních toků a terminální hodnoty tvoří celkovou valuaci.
   Stručně řečeno: DCF je ideální tam, kde má podnik jasnou a spolehlivou růstovou trajektorii.
2. Oceňování na základě násobků: rychlé, tržně orientované a široce používané
   Tento přístup vychází z oceňovacích násobků (např. založených na EBITDA, EBIT nebo tržbách) a aplikuje se dvěma hlavními způsoby:

• Na základě tržních transakcí: vychází z toho, za kolik se prodaly srovnatelné společnosti – tedy jaké násobky kupující skutečně zaplatili.
• Na základě obchodovaných společností: používají se aktuální obchodní násobky srovnatelných veřejně obchodovaných firem, upravené pro soukromé podniky. Veřejné společnosti obvykle dosahují vyšších násobků díky své transparentnosti a efektivitě, proto se u soukromých firem obvykle uplatňuje diskont.

Hlavní výhoda? Relativně rychlé provedení založené na reálných tržních datech – na rozdíl od DCF, které vyžaduje rozsáhlé prognózy a přípravu.

Kdy kterou metodu použít?
Ideálně by obě metody měly dospět k podobným výsledkům. Pokud tomu tak není, je to signál k přehodnocení předpokladů a vstupních dat.
Naše zkušenost ukazuje, že většina SME má problém sestavit spolehlivé finanční prognózy – často i na šest měsíců dopředu, natož na několik let. V takových případech může být model DCF nejen nepřesný, ale i zavádějící.
Pokud neexistuje silná a dobře podložená prognóza, je obvykle lepší spolehnout se na oceňování založené na násobcích. To vyžaduje méně předpokladů – a nabízí méně prostoru pro chyby.

Násobky nejsou také bezchybné
Samozřejmě i oceňování na základě násobků má svá úskalí, zejména u soukromě vlastněných podniků:

• Pobírají vlastníci a členové rodiny mzdy odpovídající trhu – nebo je optimalizují z daňových důvodů?
• Jsou přes společnost účtovány osobní výdaje (např. cestování, zábava, užívání osobního vozu)?
• Probíhají transakce se spřízněnými stranami za tržních podmínek?

Tyto faktory mohou zkreslit EBITDA či EBIT – a tím i celé ocenění. Pro dosažení férového a realistického výsledku je nutné provést úpravy. A to je úkol, který s jistotou zvládne pouze zkušený znalec.

Závěr: neexistuje univerzální přístup
Oceňování podniku není mechanické cvičení typu „plug-and-play“. Neexistuje univerzální vzorec, který by fungoval ve všech případech. Nejvhodnější metoda závisí na konkrétním kontextu, kvalitě dostupných dat a účelu ocenění.
Čím spolehlivější jsou informace a čím hlubší je odbornost analytika, tím přesnější a obhajitelnější je výsledek – ať už se použije DCF, oceňování na základě násobků, nebo kombinace obou přístupů.